Když se řekne Vysočina, vybaví se nám spousta krásných vzpomínek z dětství a kdo ví, možná právě odtud pochází naše vášeň k přírodě a cestování.
Když nás oslovila Vysočina Tourism, aby nás pozvala právě sem, neváhali jsme ani vteřinu a pomalu začali balit kufry. Trochu nám to zkomplikovala pandemie, ale nakonec se vše povedlo domluvit. Konkrétně jsme byli pozváni na Havlíčkobrodsko, které Vám v příštích pár odstavcích alespoň trošičku představíme.
Video z naší cesty si můžete prohlédnout na našem Youtube kanále
Myšlenka, že v pátek vyrazíme z Brna už někdy kolem 9 ráno se rozplynula v momentě, kdy se Thobias v 7 hodin ráno rozhodl, že se nám ten den pokusí znepříjemnit :D. Trochu to zkomplikovalo i mé zaměstnání, ale když se zpětně ohlédneme jak celkově náš den probíhal, můžeme být rádi, že jsme na Vysočinu vůbec dorazili :D.
Ubytování
Ubytovali jsme se nedaleko Chotěboře v penzionu zámek Rozsochatec. Nevíme jestli je to tou Covidovou dobou nebo námi, ale vždy přijíždíme do prázdných hotelů, penzionů a kempů. Je to dost podezřelé, ale zatím si to nebereme nijak osobně :D.
Zámek Rozsochatec byl od roku 1952 využíván jako domov pro seniory a po roce 1989 byl navrácen potomkům původních majitelů. Obklopen zahradou se zámeckým parkem tvoří také dominantu obce. Vybavení a celková atmosféra ubytování je citlivé a vkusné. Majitelé jsou milí a vstřícní, moc se nám tu líbilo, tak si sem určitě vyrazte 🙂
Chotěboř
Po tomto zdařeném dni nás už nemůže nic rozházet, a tak po velkém hrnku kávy míříme alespoň na krátkou procházku do Chotěboře nasát víkendovou atmosféru.
Auto parkujeme na kraji města nedaleko kaple Povýšení sv. Kříže. Tato pseudorománská kaple z roku 1863 se nachází v parku Václava Fialy. Tento park stojí na místě bývalého hřbitova. Naleznete tu pomník padlým za 1. světové války a také pamětní desku věnovanou židovským občanům umučených nacisty.
Tobíkovi cestou slibujeme zmrzlinu, a tak naše další zastavení bude na náměstí T. G. Masaryka, kde se nachází hned několik cukráren. Zmrzlinu si dali nakonec všichni!
Na náměstí se nachází mnoho laviček ve stínu okolních stromů, a tak jsme si ji s výhledem na celkem čerstvě opravenou kašnu a Mariánský sloup vychutnali.
Posilněni pokračujeme na zdejší nejvýznamnější památku, raně barokní zámek z konce 17. století. Je obklopen velkým anglickým parkem s četnými vzácnými dřevinami. Aktuálně se v zámku nachází městské muzeum, které je bohužel kvůli rekonstrukci zavřené. Nedostanete se ani do zámeckého parku, ten je také uzamčen. Nenecháváme se rozhodit a pokračujeme přes rybník Nádržka ke kostelu sv. Jakuba Většího. Tento kostel byl původně (ve 12.století) pozdně románská kaple a na gotický farní kostel byl přestavěn až během 14. století. Doporučujeme si zajít do vzdálenějších uliček, ze kterých je na něj mnohem krásnější výhled.
Tímto jsme zakončili naše putování za historií města a vydali se zpět k penzionu načerpat síly. Ty budou na druhý den budou jistě potřeba, protože nás čeká nové dobrodružství. Video z návštěvy Chotěboře si můžete prohlédnout na Youtube kanále ZDE
Údolí řeky Doubravy
Kdo okolí Chotěboře trošku zná, jistě ví, že se v její blízkosti nachází zcela unikátní údolí, které vzniklo díky erozní činnosti protékající řeky. S trochou nadsázky připomíná malý Grand Canyon.
Ano, správně, jedná se o Údolí řeky Doubravy!
Parkujeme v obci Bílek na doporučeném parkovišti, to je pro cca desítku automobilů a je zdarma. Údolím prochází krásná naučná trasa se 14 zastaveními. My se vydáváme vlastní cestou a po červené stoupáme do kopce podél silnice. Kousek za vlakovým přejezdem se napojíme na zelenou značku a necháme se jí vést až k našemu prvnímu zastavení, zřícenině hradu Sokolov. O tomto hradě se prvně píše kolem roku 1400 v souvislosti s loupeživými rytíři. Ti zde tentokrát nebyli, ale potkali jsme tu místo nich partičku veselých trampů a navštívili kouzelnou skalní vyhlídku na údolím.
Pod skalním masivem, na kterém kdysi hrad stával se již nachází údolí, především krásně se meandrující řeka Doubrava. Vzhledem k tomu, že se zde schází vícero turistických cest, jedná se o takový středobod údolí. Angee, obrovský fanoušek vody , se zde samozřejmě nezapomněla příjemně osvěžit 😀
Spousta lidí odtud pokračuje po naučné stezce údolím, ale my si to „nejhezčí“ necháváme na potom a stoupáme opět nad údolí k historkami opředené „vyhlídce“, čertův stolek. Dovedla nás tam modrá turistická značka. Tato skalní věž se vypíná až do výšky 30 m nad údolí.
V souvislosti s touto vyhlídkou můžete v Chotěboři, na úplném začátku stezky údolím řeky Doubravy, zahlédnout sochu čerta od Michala Olšiaka, sochaře z Vysočiny, který podobných soch už po kraji udělal desítky.
Odtud, již celí zpocení pokračujeme po zelené a modré k vodopádu kamenného potoka. Ten má kolem dvou metrů a nachází se cca půl kilometru před ústím Kamenného potoka do Doubravy na značené stezce. Tato stezka nás přivedla k další zajímavosti údolí, je jím tzv. Točitý vír. Řeka zde na geologickém zlomu mění směr takřka v pravém úhlu.
Dál nás již kroky vedou údolím zpět směrem k obci Bílek. Jak už píšeme výše, záměrně jsme si tento přes tři kilometry dlouhý úsek nechávali na závěr, protože by jej byla veliká škoda jej jenom prolítnout. Údolí se díky své rozmanitosti a spoustě povrchových útvarů těší velkému zájmu turistů, ale i fotografů
Cestou můžete mimo skalních soutěsek objevit neméně zajímavé rostliny a kdo je opravdu všímavý, tak i vzácné živočichy.
Mezi nepoutavější místo v údolí bychom asi vypíchli pouze 4 metry širokou soutěsku, která je zároveň nejdivočejším místem údolí Doubravy. Místo je zvané Koryto a řeka tu protéká mezi až 15 metrů vysokými skalami a nachází se zde dva dvoumetrové vodopády. Mimo to údolí nabízí spoustu nevšedních pohledů.
Plní dojmů procházíme pod viaduktem, který nám již dává jasně najevo, že po nás dnešní výlet pomalu končí. Určitě toto údolí doporučujeme a naši trasu naleznete společně s videem a fotografiemi níže.
Parkování: zdarma
Délka výletu a náročnost :
Trasa má cca 7 km a z velké čáwti se jde údolím, není vhodná pro kočárek a za mokra může být pro děti místy nebezpečno.
Občerstvení cestou
Občerstvení se nachází kousek od parkoviště v obci Bílek
Za přírodními zajímavostmi Chotěbořska
V následujícím dni jsme se rozhodli navštívit více poutavých míst v okolí Chotěboře. Všechna tato místa opět naleznete na mapce níže. Napřed si ale ke každému navštívenému něco málo napíšeme 🙂
Úplně prvním naše dnešní zastavení. Nachází se mezi obcemi Dolní Krupá a Kojetín. Zde na kraji louky, u žluté turistické značky, necháváme naše vozidlo a pokračujeme po svých. Po mírném stoupání narážíme na občerstvení! Jedná se o zastřešenou studánku Prdlavka. Studánka nabídne velmi dobrou vodu i v období sucha. Název studánky je krapet zavádějící, ale rozhodně se nemusíte se bát 😀
Po žluté pokračujeme dál přes menší kopeček až k pozůstatkům hradu Ronovec. O historii hradu se toho bohužel příliš neví. Pravděpodobně byl založen v polovině 13. století významným šlechticem doby, Smilem z Lichtenburka. Majitelé hradu se od roku 1345 dosti střídali a v polovině 16. století byl opuštěn. Z hradu se dochovala jen část paláce, zbytek hradeb, příkopy a valy. Na hradě se také nachází pamětní deska vzpomínající na místního vlastence a zakladatel muzea v Dolní Krupé, Josefa Čapka. Mimo to se nedaleko zříceniny nachází výjimečný smrk ztepilý, který dosahuje výšky 41 metrů a v pase má něco přes 4 metry.
K nim jsme vyrazili z Chotěboře po červené turistické značce kolem kaple sv. Anny, která byla vystavěna v roce 1902 k rulovým skálám. Tyto skály získali své jméno podle majitele, který v 16.století vlastnil okolní pozemky. Často jsou tyto skály využívány k lezeckým cvičením. Na tyto skály můžete narazit i pokud půjdete do údolí řeky Doubravy až z Chotěboře. Dá se se také udělat pěkný okruh po z části neznačené stezce přes nedaleký rybník Obora.
Místo, které jsme si nemohli nechat ujít bylo pečlivě ukryté Chotěbořské rašeliniště. Je zajímavé kolik denně kolem něj projede lidí a přitom je místo v podstatě nenavštěvované a je to hrozná škoda. V těchto zdejších tůních se vyskytuje kriticky ohrožený a chráněný Čolek velký a mnoho dalších živočichů. Místo je pro svou nízkou návštěvnost trošku zpustlejší, ale určitě stojí za to alespoň nahlédnout.
Nad obcí Sloupno se nachází lom na jehož vrcholu se nachází naše další zastavení. Je jím Štikovská lípa!
Kdo chce, může ke Štikovské lípě zajet automobilem, je tu malé parkoviště. Vedle něj se nachází i vcelku pěkný přístřešek k odpočinku.
Lípa je velkolistá a jejíž stáří přesahuje 600 let! . Lom v její blízkosti díky této chráněné lípě zastavil i těžbu. V roce 2005 za tuto skutečnost dostala titul Strom hrdina. Lípa je cca 32 metrů vysoká a s obvodem kmene kolem 7 a půl metru se jedná o opravdového macka.
Krom této významné dřeviny se zde také můžete pokochat výhledem do krajiny na oploceném okraji lomu.
Jen malý kousek od obce Sloupno se nachází Kladruby, které ukrývají také jedno, dvě hezká místa.
Jedno z námi navštívených byl Menhir což je v podstatě velký kámen zasazený kolmo do země. Takové kameny můžeme nalézt po celém světě. Obvykle jsou beze stop opracování. Tyto podivné balvany jsou známé především ze severozápadní Francie, Španělska a Korsiky. V Česku takových kamenů máme spoustu, ale podle archeologů se nikdy neprokázalo, že by mezi nimi byl opravdový Menhir. Vy se ale společně s námi můžete na jeden takový Menhir podívat. V obci se nachází i další hezká místa, třeba nedaleká zvonička, tak mrkněte i tam 🙂
Nedaleko Uhelné Příbrami se v mělkém údolí nachází přírodní zajímavost s názvem Zkamenělá řeka.
Zaparkovali jsme v obci Tři dvory a vydali se po modré turistické značce místo blíže prozkoumat. Po mírném stoupání, které zvládnul i náš malý turista se cesta prudce láme do údolí. Už je to jen kousek a jsme na místě.
Jedná se o skoro 80 metrů dlouhý a cca 20 metrů široký proud chaoticky poskládaných rulových balvanů. Několik dalších metrů se ještě nachází zarostlých ve svahu v lese. Podle leteckých snímků může být délka něco kolem 120 metrů! Místo je v celku zpustlé, ale pro nás i tak velmi působivé. Podle informací na internetu se jedná o typický kamenný proud jenž se vytvářel mrazovou destrukcí místních skal v dobách starších čtvrtohor v podmínkách permafrostu ( trvale zmrzlé půdy). Určitě zajímavý přírodní úkaz, který stojí za to navšítit a prozkoumat blíže. My jsme se tu celkem vyřádili a to nejsme žádní geologové.
Po modré se dá dále pokračovat do zaniklé vsi Střítež a třeba přes vrchol „Na Kršince“ se vrátit nazpět.
Reliéfy u Lipnice nad Sázavou
Původně jsme zde měli být pouze do neděle, ale na Havlíčkobrodsku je toho tolik k vidění, že jsme si to museli protáhnout o jeden den. Kdybychom si mohli dovolit víc, uděláme to, ale i když to tak možná nevypadá, i my přes týden chodíme normálně do zaměstnání 😀
Dnešní výlet jsme už spojili s cestou domů a tak s plným autem vyrážíme k Lipnici nad Sázavou. Cesta z Chotěboře se neočekávaně potáhla, byla tomu na vině čerstvě uzavřená silnice.
Auto jsme tentokrát zanechali mezi Dolním městem a Lipnicí nad Sázavou na žluté turistické značce (je zde malé neoficiální parkoviště pro pár aut). Včera jsem pří brouzdání po mapě naplánoval snad pěkný okruh, tak to jdeme prozkoumat na vlastní kůži.
Kolem rybníků (Váha a Prostřední) přicházíme na rozcestí odkud pokračujeme dál k vyhlídce na Starý lom. V mapě tento zatopený lom naleznete jako Hřeben IV. Jedná se o takovou neoficiální, ne úplně zabezpečenou, vyhlídku a tak zde musíme být trošku ostražití. Na zdejší zatopené lomy bychom se mohli vynadívat, ale pomalu se přesouváme o kousek dál k lomu „Hřeben I.“, kde nacházíme reliéf „Zlatý voči“. Tento reliéf byl třetím odhaleným Národního památníku odposlechu v roce 2007. Zdejší lomy jsou žulové a reliéf zlatých vočí je vytesán v trojúhelníku vysokém 2,5 metru se zlatým nápisem Home a Enter.
Po zelené značce se trmácíme přes louku k modrému kříži. Cestou nás jen o malý kousíček minul obrovský včelí roj, naštěstí mířil do nedalekého lesíku! Nechceme si vůbec představit, jak bychom dopadli, kdyby se s námi daly do řeči 😛
Na louce se nabízí první krásný pohled na hrad v Lipnici. Napojujeme se na cyklostezku vedoucí do města a kolem hřbitova a pokračujeme přes chatařskou oblast až ke zřícenině Bílá věž, ta byla předsunutým opevněním hradu. Nachází se v těsné blízkosti kaple sv. Antonína. Z věže zbylo bohužel už jen torzo. Malý kousek pod zbytky věže se nachází původní místní hřbitov a otevírá se krásný pohled na zachovalý hrad Lipnice.
Lipnice nad sázavou je místem, kde dožil spisovatel Jaroslav Hašek. Ten má na tomto hřbitově svůj hrob, o kousek dál sochu a u hradu bystu.
Vzhledem k tomu jak děsně vysoké teploty nás dnes provází, rozhodli jsme občerstvit v nějaké okolní restauraci. Bohužel jsme při pondělku nenašli ani jedinou otevřenou a tak vyrážíme do místního hypermaketu na náměstí v podobě obchůdku potravin u místního vietnamce.
Lipnice nabízí spoustu zajímavostí. Největší dominantou je zmiňovaný hrad z roku 1310. Ten si navzdory renesančním úpravám zachoval svůj gotický ráz. Během svého života zvládnul vyhořet, ale díky klubu českých turistů, který jej odkoupil, bylo zabráněno jeho zchátrání. Koncem 20 století prošel hrad velkou rekonstrukcí. Cestou k němu nevynechejte už zmiňovanou bystu J. Haška, barokní zvonici z 18.století nacházející se kousek pod hradem a kapli sv. Vavřice uvnitř hradu, v ní byli 1417 vysvěcení první husitští kněží 🙂
Slunce pořád stále peklo a tak se přes amfiteátr přesouváme zpět do lesů. Napojujeme se na červenou značku a už se tešíme na další památník Národního odposlechu v jednom z dalších lomů. Tentokrát jím je reliéf „ústa pravdy“, který jsou, stejně jako všechny ostatní, dílem sochaře Radomíra Dvořáka. Toto dílo bylo volně inspirováno reliéfem Bocca della Verità v předsíni kostela Santa Maria in Cosmedin v Římě a bylo odhaleno jako druhé roku 2006.
Úplně posledním naším zastavením byl reliéf s názvem, který se inspiroval v knize Jaroslava Haška, Bretschneiderovo ucho. Toto dílo bylo odhaleno roku 2005 jako první z reliéfů Národního památníku odposlechu. Krásné místo, stejně jako všechny zdejší zatopené lomy a v kombinaci se smíšenými okolními lesy je to balzám na duši.
Parádní procházka a pravděpodobně díky pondělí i bez lidí. Věříme, že to tu o víkendu vzhledem k poutavosti míst musí vypadat úplně jinak. Tímto posledním zastavením jsme náš výlet zakončili. Nasedáme do nedaleko zaparkovaného vozidla a míříme domů.
Parkování
Zdarma
Délka výletu a náročnost
Trasa má cca 7 km a , většina cesty je vhodná na terénní kočárek.
Občerstvení cestou
Občerstvení se nachází v Lipnici nad Sázavou. Je zde Restaurace a u hradu je bistro (nevaří), na náměstí je prodejna potravin.