Náš třetí den ve Vysokých Tatrách
Pro naši již třetí výpravu v tomto neznámém prostředí jsme zvoli cestu:
– > Starý Smokovec – Hrebienok – Vodpády Studeného potoka – Zámkovského chata – Téryho chata a zpět <-
Dnes výlet se započal ve Starém Smokovci, kde jsme také nechali zaparkované naše vozidlo. Po pročítání různých diskuzních fór, kde se dá parkovat bezplatně jsme se dozvěděli o bezplatném parkovišti u kostela. Samozřejmě jsme to ověřovali a i když je tam bouda na vybírání parkového, za dobu naší návštěvy Vysokých Tater po nás nikdo žádné peníze nechtěl.
Když jsme tedy vyrazili od vozu s ušetřenými 5€ za parkování rozhodli jsme se ušetřit nějaké síli a svézt se pozemní lanovkou na Hrebienok. Přece jenom už jsme trochu cítili únavu. Pokud byste se vydali po svých nečekalo by Vás žádné hrozné stoupání, cesta vede podél lanové dráhy a zabere Vám cca 40minut. Kdo se vydá lanovkou bude nahoře během 7 minut. Z hrebienku už jsme pokračovali pěšmo po zelené kolem zbylých vodopádů Studeného potoka. Když budete chtít, můžete jít po červené ovšem vodopádům se skoro vyhnete, ale zato Vás čeká kratší a méně náročná cesta. (cca 20minut). Doporučujeme však následovat naše kroky, vodopády opravdu stojí za tu podívanou. Cesta je o něco málo delší (cca 45 minut). Milovníci fotografování si zde určitě přijdou na své.
Obě tyto cesty se střetávají u chaty nazvané Rainerka, zde si můžete, jako my, odpočinout a milovníci geocachingu najít stejnojmennou cache. Cestu k Zámkovskeho chatě (po červené) jsme již znali z prvního dne našeho výletu, protože po této cestě dojdete až na Skalnaté pleso. Na rozcestí před Zámkovského chatou se vydáte přímo k ní po zelené. Chata je celoročně otevřená a naleznete zde placené wc (0,5€) a občerstvení, ceny jsou zde však mírně vyšší. Odtud už jsme pokračovali přes les a prah Malé Studené doliny až k serpentinám tzv. Velkého hangu jak se tomu tady prý říká.Při procházce Studenou dolinou jsme si připadali jako v pohádce, všude kolem nás se rozprostírala naprosto ohromující příroda. Kamenitá cesta byla lemována malými stromky a po levé ruce protékal průzračný potůček z vodopádu, který se tyčil před námi v serpentinách Velkého hangu. Kolem dokola samé vrcholky hor a tak je to opravdu zážitek. Mimo krásné pohledy a zážitky jsme nabírali síly na závěrečné serpentiny. K tomuto je potřeba dodat, že stoupání k Téryho chatě je docela náročné. V naší výpravě to také jeden člen blbě snášel :o) .
Tuto únavu se však podařilo přetavit a přes všechny překážky v podobě sněhu a stoupání se dostat až k Téryho chatě. Odměnou nám byl překrásný pohled na Špišské plesa a rozhled na okolní štíty. Po tomto náročném výstupu jsme si zde udělali zaslouženou přestávku na nějaké to občerstvení abychom nabrali potřebnou sílu na zpáteční cestu.
Cestou zpět už nám počasí nepřálo tak, jako tomu bylo cestou k chatě a začalo nám trošku pršet. Možná to byl důvod, proč jsme u Zámkovského chaty byli o mnoho dříve, než uvádí průvodce. I přes tento i trošku nepříjemný déšť jsme neměli potíž dopravit se až k Rainerově chatě odkud už jsme se vydali po červené na Hrebienok. Jelikož naše jízdenka na pozemní lanovku byla zpáteční, využili jsme tuto možnost i cestou zpět což bylo ideální řešení po této celodenní tůře.