Po vcelku vydařené výpravě na Hřeben Hrubého Jeseníku jsme se rozhodli vyrazit na přechod Krkonoš. Začátek našeho dvoudenního treku jsme si naplánovali v Harrachově, konec v Horní Malé Úpě. Tentokrát to bylo o něco horší s přepravou a tak jsme se domluvili s kamarády a společně vyrazili dvěma auty. Jeden vůz jsme zanechali na konci treku a přes polskou stranu přejeli do Harrachova.
Pro přenocování jsme si vybrali asi jediný kemp v okolí – Jiskra. Dorazili jsme až ve večerních hodinách a recepce již byla prázdná. Postavili jsme si tedy stany a počítali s tím, že nocleh uhradíme ráno. Kemp je vcelku dobře situovaný, protože hned vedle něj se nachází obchod a tak je možné dokoupit nějaké věci na cestu.
1 den
Noc byla celkem chladná, ale to k tomu hold patří. Kdyby vše bylo tak jak si člověk představuje, nebylo by nač vzpomínat. Vstávali jsme v 7 hodin abychom stihli pobalit věci a nachystat se na trek. Zaplatili jsme si nocleh a přesunuli se do výchozího bodu, tím bylo parkoviště u autobusového nádraží v Harrachově.
Zde jsme se napojili na modrou turistickou stezku a vyrazili vstříc zážitkům.
Mezi první zajímavosti na naší cestě jsme měli Mumlavské vodopády, které patří mezi nejpůsobivější u nás. Pod vodopády se tvoří tzv. evorzní hrnce, které vznikají přepadávající vodou spolu s pohybujícími se kamínky. Opravdu nádherné místo, který by měl každý navštívit, třeba po NS „Živá mrtvá Mumlava“.
Od vodopádů jsme pokračovali dále proti proudu řeky Mumlavy, cestou se nám ukazovala ve všech svých podobách. U Kiosku Krakonošova snídaně jsme začali poprvé pořádně stoupat vzhůru. Nastoupali jsme 350 výškových metrů k rozcestí u čtyř pánů kde jsme si udělali malou pauzičku na kafe a něco sladkého k zakousnutí 🙂 .
Bohužel počasí nebylo úplně stoprocentní a tak jsme se dlouho nezdržovali a raději vyrazili na cestu ať si to tu ještě trošku užijeme, dle předpovědi nás totiž nečekalo nic pěkného. Vydali jsme přes Harrachovy kameny na Vrbatovu boudu. Netřeba zmiňovat, že jsme si cestou užívali nádherných výhledů.
Na vrcholku Vrbatova návrší můžeme zahlédnout mohylu Hanče a Vrbaty, která má připomenou tragickou událost umrznutí dvou závodníku při závodě v běhu na lyžích roku 1913.
Stále plní energie jsme vyrazili směrem na Labskou boudu přes Pančavský Vodopád, ten je nejvyšším na našem území. Tady jsme si užívali asi nejvíce, slunce se na nás chvilku usmívalo a otevírali se nám nádherné pohledy do Labského dolu. Myslím, že jsme zde všichni, včetně Angee, přišli na své 🙂
Na Labské boudě už nám začalo počasí trochu dávat najevo, že jsme v horách. Mlha z okolních kopců se neúprosně blížila a my s tím nemohli nic udělat. Sezobli jsme si zde alespoň malý oběd a vydali se k prameni naší nejvýznamnější řeky. Kamenná studna, ve které vyvěrá voda, se nachází v nadmořské výšce 1387 m. V době naší návštěvy to sice nevypadalo, že by něco někde vyvěralo, ale vzhledem k období sucha jsme asi nemohli čekat něco jiného. U pramene je velice pěkně znázorněno kudy Labe protéká, od pramene až do moře, to vše i s 26 barevnými erby měst.
Zde nás již mlha na tuty dostihla a zbytek našeho dnešního treku jsme museli projít bez těch nejhezčích výhledů. Pokračovali jsme přes Violík na Krakonošovu kazatelnu, která se nachází hned vedle Sněžných jam, které považujeme za jedno nejhezčích míst v Krkonoších. Snežné jámy jsou mohutné ledovcové kary na jejímž dně se nacházejí ledovcová jezírka.
Byly jsme zde před lety a těšili se, ale bohužel díky mlze jsme neviděli dál než na okraj „propasti“
Pokračovali jsme tedy dále kolem Vysokého kola na Velký šišák pod kterým se nachází rozcestí s přístřeškem kde jsme se na chvilku schovali. Kdybchom věděli o těchto uzavřených odpočívadlech dříve, nejspíš bychom zde plánovali nocovat 🙂
Jelikož jsme měli zaplacené ubytování na Moravské boudě, museli jsme pokračovat dále. Cestou po stezce česko-polského přátelství jsme dále navštívili Mužské a Dívčí kameny na jejichž vrcholcích leží žulová skaliska s balvanovými a suťovými poli.
V dálce jsme již viděli stavějící se Petrovu Boudu což nám dávalo najevo, že se blížíme k dnešnímu cíli. Těsně před Moravskou Boudou se spustil šílený liják, tak že nám to vcelku pěkně všechno první den vyšlo.
Na chatě nakonec ani nebylo ubytováno příliš moc lidí, obsluha byla příjemná, vařili velmi dobře a pokoje byli pro naše potřeby nadstandardní a tak jsme zde byli nadmíru spokojení.
2 den
Přes noc nám parádně zapršelo a bylo nádherné slunečné ráno. Jelikož jsme zde byli téměř sami, mohli jsme se s obsluhou domluvit na tom, kdybychom si přáli snídani. Věděli jsme, že nás čeká ještě kus cesty a tak jsme se domluvili na 8 hodině.
Snídaně byla klasicky formou švédských stolů a parádně jsme se nadlábli. Vypadali jsme ale zřejmě dost hladově, protože v půl deváté nám téměř pod rukama začala obsluha jídlo ze stolů sklízet. Je pravda, že jsme byli zřejmě dost rozežraní 😀
Posilněni pokračujeme v naší cestě, tentokrát po zelené, na které byla i celkem zajímavá „NS Krkonošská zvířata“. Tato NS vede pouze k rozcestí „Pod Petrovou Boudou“, kde jsme se napojili zpět na „Cestu česko-polského přátelství“ po které jsme přes horské sedlo „Przełęcz Dołek“ a vrchol „Čihadlo“ dostali na Slezské sedlo. Stále plni energie jsme pokračovali přes rozcestí „Pod malým šišákem“ na Polední kámen Slonecznik. Jedná se o žulové kamenné seskupení. V pravé poledne se slunce při pohledu z polské strany nachází přímo nad kamenem, a proto se mu pravděpodobně říká Polední.
Nedaleko se nachází také vyhlídka na největší z krkonošských jezer ledovcového původu a to České i Poslké strany. Nazývá se Wielky Staw a narazili jsme na něj dále po cestě našeho přechodu.
Toto pleso má i svého menšího brášku, ten se jmenu je Maly Staw a vyhlídka na něj se nachází asi o 550m dál. Za dobrého počasí je to opravdu nádherný pohled. Nám zde trošku nepřálo, ale i tak to bylo „božské“. Dole v údolí se vedle menšího jezera nachází jedna z nejstarších polských turistických chat Schronisko Samotnia.
Na nedalekém rozcestí jsme se rozhodli vyrazit na Luční boudu, kde je také známý minipivovar s působivým logem. Tento pivovar je nejvýše položený ve střední Evropě. Na vaření piva Paroháč se používá voda ze zdejšího pramene Bílého Labe. Mimo ochutnávky piva jsme zde okusili výborný borůvkový koláč. Nutno dodat, že restaurace na Luční boudě často dosti zaplněna, proto jsme se rozhodli uvařit si nějaké jídlo nedaleko. Adélka nám nachystala výborné jáhly s tuňákem.
Přes Úpské rašeniliště, což je největší vrchovištní rašeliniště v Krkonoších, jsme konečně dorazili do Obbřího sedla, které se nachází pod vrcholem naší nejvyšší České hory. Atraktivita místa zde přivolává denně opravdu velké kvantum turistů, kteří odtud vyráží na Sněžku po svých. Cesty na vrchol vedou dvě, my si tradičně volíme tu náročnější (po červené). Cesta není náročná jen skrze celkem slušné převýšení na kratší vzdálenosti, ale taky díky té hromadě lidí co se na ten vrchol snaží vyškrábat s námi, oni však na rozdíl od nás pořád zastavují a tak trochu „překáží“. když toto všechno překonáte a dostanete se až na Vrchol, čeká Vás tady úplně to samé 😀 . Nám „štěstí“ přálo, blížila se bouřka a spousta lidí pelášila rychle lanovkou pryč. My si navlékli pláštěnky a pokračovali v našem přechodu k rozcestí „Jubilejní cesta“, kde jsme už za deště odbočili na Obří hřeben.
Po něm jsme pokračovali klečovými porosty přes Svorovou horu dále k Emininu pramenu. Ten byl pojmenován po babičce hraběte Jaromíra Czernin-Moritz. Ten nechal v roce 1936 postavit také nedalekou chatu Jelenku. V této horské chatě se můžete občerstvit. My, sice už né až tak plni energie, pokračovali dále, protože k autu už to nebylo daleko. Po červené jsme přes rozcestí „Nad sovím sedlem“ brzy dorazili až do Malé Úpy. Zde na nás už čekalo vozidlo, kterým jsme si přejeli zpět do Harrachova.
Mohlo by se Vám hodit !
Doprava / Parkování
Pokud nemáte možnost vyrazit dvěma auty, tak je asi nejideálnější dopravit se do výchozího bodu vlakem /autobusem.
My to z Brna máme daleko a tak jsme zvolili variantu s dvěma auty.
Jedno jsme zavezli na konec treku -> Horní Malá Úpa <- a společně se přepravili druhým vozem přes polskou stranu (je to kratší) do Harrachova kde jsme nechali vozidlo na parkovišti u autobusového nádraží.
Kudy?
1 den.
Harrachov (autobusové nádraží) -> Mumlavský vodopád -> Krakonošova snídaně -> U Čtyř pánů -> Harrachovy kameny -> Vrbatovo návrší -> Pančavský vodopád -> Labská bouda -> Labský vodopád -> pramen Labe -> Krakonošova kazatelna / Sněžné jámy -> Mužské a Dívčí kameny -> Petrova bouda -> Moravská bouda (nocleh)
2 den.
Moravská bouda -> Čihadlo -> Špindlerova bouda -> Polední kámen (Slonecznik) -> Vyhlídka Wielky Staw -> Luční bouda -> Úpské rašeniliště -> Obří sedlo -> Sněžka -> Jubilejní cesta (rozcestí) -> Svorová hora -> Jelenka (tur. chata) -> Soví sedlo -> Horní Malá Úpa (Parkoviště)
Mapa občerstvění a možnosti přespání:
Parkování
Harrachov – Centrální parkoviště:
zaparkovat lze za poplatek:
1 den: 50kč
Horní Malá Úpa:
zaparkovat lze za poplatek:
1 hod: 20 Kč, 1 den: 100 Kč / v létě polovina