Slovinsko je zemí, kterou jsme sice už navštívili, ale tak moc se nám tam líbilo, že jsme roky pokukpovali po tom, že se tam vydáme a trošku více ji prozkoumáme. S Tobíkem je to trošku výzva, protože už je velké horko, ale Slovinsko toho má spoustu co nabídnout.
Abychom to měli ještě zábavnější, půjčili jsme si u kamaráda obytné auto.
Celkem půjčuje pět obytných aut různých velikostí. My si pro naše dobrodružné srdce vybrali to nejmenší z nich.
Pokud by jste se nás zeptali, zda Vám doporučíme cestovat s obytným autem, tak Vám rovnou řekneme, že raději ne.
Ono Vás to potom totiž tak chytne, že si budete chtít pořídit svůj vlastní a to je už docela ranec.
S malým dobrodruhem je pro dobrodruhy jako my tento způsob cestování naprosto úžasný.
Cesta do Slovinka se zastávkou v Rakousku
Jelikož nám dost trvalo balení, rozhodli jsme se, že první den nepojedeme přímo (Tobík by to snad ani nedal) a zastavíme se v Rakousku na menší výšlap s Martinou (JaMa na cestě). Vyrazili jsme z Brna něco málo po poledni. Hned na Rakouských hranicích se Tadeáš lámavou angličtinou pokoušel koupit dálniční známu, nakonec na něj paní u obsluhy začala mluvit česky (trapas) a bylo nakoupeno 😀
S Martinou jsme se domluvili, že vyšlápneme na Gschaidberg. Cestu nahoru zpříjemňuje spousta dřevěných sošek s poučnými cedulkami zakončené krásnou zvoničkou. Pod samotným vrcholem to byl lesní bar. My neměli drobáky, ale tenhle trend se nám líbí 🙂
Na samotném vrcholu jsme všichni užívali krásných výhledů a čekali skoro až na západ slunce. Bylo úžasné sledovat co dokáže zapadající slunce vykouzlit v horském údolí.
První noc v obytňáku?
Pro naši první noc jsme si vybrali námi oblíbený stellplatz asi 15 minut od Gschaidberg, hned vedle Passail (zde) .
Hned co jsme zaparkovali naše obytko na naprosto prázdném stellplatzu jsme zjistili, že máme vadnou baterii pro obytnou část, tohle se moc nestává, ale tak co naděláme. Pokud bychom se chtěli sprchovat nebo si zatopit, musíme být připojení na 230V nebo mít nastartování. S tím se dá nějak fungovat. Ráno jsme ještě zkusili v obchodě a servisu pro obytňáky dole u silnice jestli by nám ji nevyměnili. Byli velmi ochotní, ale mohli až odpoledne a to by nám značně zkomplikovalo cestu.
Jinak první noc v obytném autě nad naše očekávání a probuzení do mlhavého rána taky paráda. V autě nebylo potřeba v noci ani přitápět.
Vintgar gorge / Soutěska Vintgar
Z rakouského Passail jsme se přesunuli přímo do slovinské soutěsky Vintgar. Snažili jsme se zaparkovat na hlavním parkovišti přímo před vstupem do soutěsky, ale obsluha nás tam nepustila, že prý máme camper :D. Tady narážíme na první problém s obytňákem, ne všude můžete stát. S tím je potřeba počítat a je dobré, když to jde, si tohle všechno trošku s předstihem nastudovat.
No nakonec jsme zaparkovali na opačném konci soutěsky u hřbitova. Ono je to naštěstí jedno, protože soutěska je jednosměrná a stejně bychom museli na hlavní parkovistě projít okolními lesy. Blbé na tom všem bylo, že nás dost tlačil čas a podle internetu měli otevřeno pouze do 17:00. Tím, že jsme se dost zasekali s parkováním a museli jsme k pokladně projít lesem (podle značek 1,5 hodiny) jsme byli mírně ve stresu. Ač neradi, Tobíka jsme hodili do krosny a svižným krokem , krásnou krajinou, valili jsme k pokladne. Kousek jsme s Tobíkem v krosně běželi, ale s rezervou pěti minut jsme to stihli 😀 . No a teď už to bylo pohoda …
Vstupné pro nás všechny vyšlo kolem šesti stovek (2 dospělí, dítě, pes?)
Soutěska v níž protéká smaragdová řeka je jedním z klenotů Triglavského národního parku. Objevena bylo přitom úplnou náhodou při výpravě místního strarosty obce a fotografa v roce 1891. Soutěsku vyhloubila řeka Radovna, je dlouhá přes 1600 metrů a na jejím koncise nachází 16m vysoký vodpád Šum. Soutěska je místy až 250m hluboká. Cesta vede po dřevených chodníčcích a mostech a je nenáročná, proto je vhodná i pro rodiny s malými dětmi. Všichni jsme si procházku užili a po spoustě hodinách v autě na cestách nám to přišlo vhod.
Další noc v obytňáku
Jelikož jsme už věděli, že pro plný komfort (skrze vadnou baterii) potřebujeme 230V, vybrali placené parkování s vodou a elektřinou ve městě Bled. Sice to tu stálo 25 Euro, ale je to na 24 hodin a tak jsme toto parkování využili i na druhý den, kdy bylo v plánu vyrazit na procházku kolem bledského jezera. Další výhodou bylo, že jen pár metrů odtud bylo nákupní centrum (potraviny, sport atd), tak že jsme mohli doplnit zásoby jídla.
Blejsko jezero / Bledské jezero
Bledské jezero vzniklo na konci poslední doby ledové roztáním Bohinjského ledovce. Jezero zásobují především podzemní prameny, protože nemá žádný významný přítok. Nabízí luxus, lázně i turistiku, a právě proto je velmi oblíbené.
My si na dnešek naplánovali procházku kolem jezera s návštěvou vyhlídek. Od našeho parkovacího stání to k jezeru je 10-15 minut pěšky a tak auto necháváme zde. Okruh má i s cestou z našeho parkoviště celkem 11km a krom strmých výšlapů na vyhlídky ( které ale stojí za to) je to naprosto nenáročné. Kdo máte klidnější děti , určitě si vyražte na lodičce na ostrov uprostřed jezera. My to s Tobíkem a Angee neabsolvovali.
Bohinjsko jezero / Bohinjské jezero
Od Bledského jezera jsme se ještě přesunuli sem. Tady se nám dost rozfoukalo, ale v tom vedru to bylo docela příjemné. Dali jsme krátkou procházku kolem a smočili všichni nožky. Nevíme jestli je to dovoleno, ale i Angee se smočila, stalo se 🙂
Zaparkovali jsme tentokrát na placeném parkovišti zde , ale levněji to vyjde tady .
Po procházce kolem jezera jsme ještě navštívili jednu menší vyhlídku na skále kousek od parkoviště, tu určitě doporučujeme 🙂
Vyhlídka je tady 🙂
Nocleh na parkovišti pro obytka u nádraží.
Pro naši další noc jsme vybrali stání v Bohinjska Bystrica s neomezenou elektřinou a vodou za 20 Euro (+turistický poplatek 2 Euro / Osoba). Stáli jsme tady opět úplně sami. Trošku jsme měli obavy jak to tu bude se spaním, když je hned vedle nádraží a přes koleje nějaký průmyslový areál, ale na pohodu, přes noc snad nepřijel jediný vlak a v tom areálu přestali mlátit s desátou hodinou.
Peričnik Falls / Vodopár Peričnik
Po raní kávě a takových těch našich klasikách jsme se přesunuli k vodopádu Peričnik. Při naší smůle na cestě stála cedule se zákazem vjezdu, že se prý opravuje silnice. Neměli jsme se kde s obytňákem otočit a tak jsme prostě jeli dál, že se otočíme jinde. Cestou jsme potkali pány co silnici opravují a tak jsme se slušně zeptali, zda se dá na parkoviště u vodopádu dostat a odpověděli, že ano, tak jsme pokračovali dále. Kupodivu jsme byli na parkovišti úplně sami 😛 .
Vodopád nás úplně okouzlil, z těch co jsme měli možnost vidět tehdy i letos je snad nejkrásnější. Jedná se o dva vodopády nad sebou, prostě pecka, jen je lepší sem vyrazit mimo sezóny, protože místo není veliké.
Cestu zpět jsme měli krapet výživnější, i když nás předchozí pánové pustili, jiným se to zase trošku nelíbilo a nechali nás chviličku vycukat tím, že zablokovali autama cestu, tak jsme se jim omluvili, vysvětlili jim situaci a pustili nás. Jó trošku jsme měli bobky, od toho okamžiku jsme do žádného zákazu vjezdu nevjeli 😀
Jasna lake / Jezero Jasna
Jedná se o dvě propojená umělá jezera na řece Pišnica. Jezero je navštěvované turisty pro svou nádhernou scenérii, voda v jezeře je krásně čistá a průzračná a v okolí jsou vidět vrcholky vysokých hor. Doporučujeme zaparkovat na parkovišti hned z kraje, první hodina je tam snad zadarmo a procházka kolem jezera vám nezabere déle.
My parkovali s obytňákem na konci a jelikož jsme se tak trošku poflakovali, platili jsme 3 eura za dvě hoďky. Voda v. jezeře je poměrně studená, koupou se zde jen otužilci. My tu smočili nožky a bylo to parádní osvěžení.
U jezera se nachází záchody, restaurace atd atd.
Naravni rezervat Zelenci / Slať Zelenci
Tohle místo mi utkvělo v paměti už od naší poslední návštěvy. Tehdy jsme tu s kamarádem Tomášem venčili pejsky při východu slunce. Rozhledna ještě ani nestála a tehdy tu nebylo ještě ani zábradlí. Doba ale je jaká je a nával turistů si vyžádal své.
Parkování v okolí je zdarma a tak pokud pojedete do Slovinska, tohle kouzelné místo určitě nevynechejte.
Tobíka pravděpodobně více zaujalo malé dětské hřiště u restaurace na parkovišti než samotná slať, ale on k tomu jednou dojde 🙂
Noc pod Mangartem
I když to není Slovinsko, vyrazili jsme kousíček přes hranice do Itálie k jezerům Laghi di Fusine. Na jejich konci se nachází velké parkoviště, které pro mnohé slouží jako výchozí bod pro výstup na Mangart – 2677m.
Normálně se tu za parkování pro obytný automobil platí 15 Euro, ale jelikož je příjezdová silnice v rekonstrukci, máme to prý zadarmo, no neber to 😀
Pravděpodobně nejhezčí nocleh z celé cesty.
Laghi di Fusine / Jezero Fusine
Noc u jezer byla chladná, snesli bychom trošku více tepla, ale hold bez elektřiny jsme měli smůlu a startovat se nám kvůli tomu nechtělo. Jak ráno vysvitlo slunce, už bylo zase pamparádně. Celkem logicky jsme měli pro dnešní den v plánu prochajdu kolem těchto dvou italských jezer. Tobík chtěl strašně na kolo a tak jsme vymysleli, že by si to mohl na kole objet dokola. Prosím Vás, nezkoušejte to, stojí to za prd, kolo v podstatě většinu cesty potáhnete vy :D.
Nicméně cesta je to nádherná, sem tam se dostanete na odpočivadlo přímo u jezera a to jsou pak ty pravé scenérie na fotografování. Mangart v pozadí je opravdu epický. V jezerech je průzračně čistá voda a díky krasovému podloží a slunečním paprskům zde hladina hraje všemi odstíny modré a zelené. V kombinaci s okolní krajinou je to fakt krása. Oblast jezer je přírodní rezervací.
Slap Virje
Jelikož nám ještě zbylo spoustu času, přejeli jsme si ke slapi Virje, na ofiko příjezdovou cestu k parkovišti přes Bovec byl zákaz vjezdu obytným automobilům a tak to objeli a zaparkovali u golfového hřiště zde. Parkování je placené, už si nepamatujeme kolik, protože v době naší návštěvy jsme se žádné obsluhy golfového hřiště nedohoukali.
Na Slap je to kousek, necelé dva kilometry nenáročným terénem. Dřív se tam dalo i koupat, nyní je to zakázáno čehož jsme si všimli až po té co jsme si tam vymáčeli nožky. Je tu i krásný vodopád, není sice nejvyšší ani nejmohutnější, ale v kombinaci s lagunou pod ním tvoří krásnou scenérii. Samotný vodopád padá z 12 metrů.
Poslední noc na Planica
Na druhý den nás čekala dlouhá cesta a tak jsme se přesunuli trošku blíž. Konkrétně na parkoviště pro obytná auta pod skokanský i můstky. Počítali jsme s 15 Eury / noc (neomezená voda, elektřina), ale ráno při placení jsme došli příjemnému zjištění, že kamera na vjezdu identifikovala naše obytné auto jako VAN a za takové auto se platí jen 3,5 Euro. To je asi poprvé co se nám vyplatilo, že máme menší obytňák 🙂
Noc tady byla divoká, protože se tu kolem 10 hodiny večer začali sjíždět vytuněná auta, jak na potvoru asi nějakej sraz 😀
No tak kousek nad námi smykovali, driftovali a řádili asi do jedné ráno, ale jinak to tu bylo fajn 🙂
Závěrem
Kdo se chystáte do Slovinska, určitě vyražte, neuděláte chybu. Země toho má spoustu co nabídnout a Triglavský národní park si určitě získá i Vás 🙂
Celou naši cestu jsme splácali na serveru Worldee (zde) a tak si itinerář můžete uložit a nebo nás tam můžete sledovat aby Vám v budoucnu něco neuniklo.
Určitě jsme neměli čas na všechno a tak budeme rádi, když nám do komentářů napíšete, co bychom při naší další cestě do této kouzelné země neměli vynechat .