[vc_row css_animation=““ row_type=“row“ use_row_as_full_screen_section=“no“ type=“full_width“ angled_section=“no“ text_align=“left“ background_image_as_pattern=“without_pattern“][vc_column][rev_slider alias=“prispevky“][vc_empty_space][/vc_column][/vc_row][vc_row css_animation=““ row_type=“row“ use_row_as_full_screen_section=“no“ type=“grid“ angled_section=“no“ text_align=“left“ background_image_as_pattern=“without_pattern“ z_index=““][vc_column][vc_column_text]
Velký den D byl za dveřmi a ráno ve 4.30 když mi zazvonil budík už nebylo úniku. Jako první mi proběhla v hlavě myšlenka „do čeho jsem se to zase navezla“, měla jsem obavy, že jsem přecenila svoje síly a místo natěšení přišla pořádná nervozita a nejistota z neúspěchu.
V našem týmu jsem byla běžecký nováček, protože běhu jsem propadla teprve půl roku před závodem. Vím, že o nic nešlo a závod jsme si s holkami jeli především pořádně užít, ale chtěla jsem podat co nejlepší výkon a holky nezklamat.
Trasa závodu byla dlouhá 88 km rozdělena na 8 úseků z čehož každý byl cca 12 km. Kapitánka zvolila každému dva úseky, s kterými se musel poprat 🙂 Po příjezdu na místo jsme si vyzvedly startovní čísla a v 7:30 započal závod. První úsek se běžel z Nového Města na Moravě.
První polovina závodu byla naprosto pohodová, všechny jsme měly dostatek energie a užívaly si tu fantastickou atmosféru samotného dění. Vždy když se blížila předávka štafetového kolíku, tak přišla menší nervozita, která na trati vzápětí opadla. Moc se mi líbil úsek kolem Vírské přehrady a i když jsem tam musela zabojovat s větším stoupáním do kopce, byla mi odměnou pěkná vyhlídka do okolí. V pauze mezi jednotlivými úseky nastalo přesně to, z čeho jsem měla největší obavy. I po řádném protažení a neustálém pohybu jsem měla problém se znovu rozběhnout, protože zatuhnuté svaly udělali své.
Celých 11 km jsem se potýkala s bolestí a pořádným píchaní v boku, které prostě nešlo rozdýchat. Kdybych neběžela závod, tak bych už to dávno vzdala a přešla do chůze. Nechtěla jsem nechat holky ve štychua tak silou vůle a přes všechny útrapy s docela dobrým časem jsem předala štafetový kolík na poslední úsek závodu. Nebyla jsem jediná, která měla v druhé polovině problémy, naši kapitánku chytily pořádné křeče do nohy, takže skončila v příkopu, snažila se křeče rozmasírovat a pořádně zasolit tělo, aby nemusela přerušit závod. Během závodu jsem pochopila proč je dobré u sebe mít zásobu banánů a soli 😀
Ve Velké Bíteši jsme čekali na Evču, která běžela poslední úsek, cílem jsem probíhaly ruku v ruce a poradně si užívaly ten fantasticky zážitek:). Jsem ráda, že jsem se nechala vyhecovat a můj první závod byl právě NMR, protože ve mě zanechal jen ty nejlepší vzpomínky. Nakopl mě k tomu, abych na sobě i dál pracovala a snažila se svoje výkony posunout zase o kus dál. Příští rok se s Matonnkami v mnohem lepší kondici opět postavíme na start a pokusíme se zabojovat o co nejlepší umístění.
Měli jsme výbornou kapitánku, která do detailu přichystala vše potřebné a velký dík patří také našemu řidiči, podpůrnému týmu a v neposlední řadě i těm, co fandili a vše sledovali online. Pokud nad závodem přemýšlíte tak ho můžu vřele doporučit, protože organizace závodu je naprosto dokonalá.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]