Sportování všeobecně miluji, ale pokud by mě někdo před půl rokem řekl, že se z běhání stane moje vášeň a budu chtít běhat závodně tak si budu myslet, že ten člověk není normální 🙂
Je to tak, běh byl vždy moje slabá stránka. Nesnášela jsem ho od základní školy, kde nás nutili běhat, ale nikdy nám neukázali správnou techniku běhání a především i dýchání. Měla jsem vždy problém uběhnout 1 km v kuse, byla jsem vždy hodně zadýchaná, píchalo mě v boku a tak celkově jsem se u tohoto sportu necítila dobře. Minulý rok v létě jsem se nechala přemluvit k závodu rainbownrun, který jsem pojala spíše jako legraci. Užívali jsme si všude přítomných barviček a celou trasu spíše pojali procházkou prokládanou během.
Od toho závodu mě pořád v hlavě ležela myšlenka jak je možné, že tolik lidí dokáže běhat a já to nedokážu. V čem jsou oni lepší než já? Fyzičku mám docela dobrou tak proč to nejde? Toto byli otázky, které mě neustále obklopovali a donutili k tomu, abych začala hledat odpovědi.
Byl podzim takže ideální počasí na běhání, žádné pařáky jako vlétě mě už nemohli odradit a proto jsem se rozhodla zkusit začít. Prvotní cíl byl uběhnout 5 km, ale to jsem netušila kolik odhodlání v sobě budu muset najít, abych to dokázala. U prvního běhu jsem více chodila než běžela a po 3 km jsem byla unavená. Hodně mi pomohl partner, který mě naučil správnou techniku běhu, dýchání a hned se mi začalo běhat lépe. Po pár dnech nebyl problém uběhnout 3 km vkuse a začít navyšovat kilometry. Během dvou měsíců jsem překonala svůj cíl a místo 5 km jsem uběhla 10km. Neustálá touha po zdokonalování a překonávání limitů mě hnala dál a postupem času se z toho stala spíše radost než povinnost 🙂
Začali jsme běhat s Mattoni FreeRun, kde jsem nalezla novou motivaci a chuť se běhu věnovat i nadále. Pokud jste obklopení lidmi se stejným zájmem a navzájem se podporujete tak dokážete dělat snáze věci ke kterým byste se hůře přemlouvali. Když začala zima, napadl sníh, všude ledovka a venku bylo -8 tak jsem chtěla s běháním přestat, ale tato super parta mě táhla stále kupředu. Vždy jsem si říkala proč já bych měla přestat běhat, když oni jdou a není špatné počasí pro ně překážka. Vždy je to o naší hlavě a pohodlnosti. Pokud vystoupíme ze zóny komfortu a začneme dělat věci naplno tak se začnou realizovat i naše sny. Paradoxně v zimě se mi běhá lépe než když je teplo, stačí se správně obléknout 🙂
Naprosto jsem si vždy užívala večery když jsem běžela zasněženou krajinou a připadala si jako v pohádce. Nevnímala jsem délku trasy, ale jen běžela a kochala se třpytivou krajinou, která mě všude obklopovala.
Momentálně se připravuji na svůj první závod do kterého mi zbývají necelé 3 měsíce. Věřím, že je to dost dlouhá doba na to, abych na sobě zapracovala a byla schopná uběhnout bez problémů půl maraton 🙂
